林小翠从昏迷中醒过来的时候，脑子里嗡嗡响，像是被几百只蜜蜂同时攻击。她动动胳膊，疼得龇牙咧嘴，低头一看，自己正躺在一张破旧的木床上，身上盖着一张又硬又脏的毯子。

“嘶……”她吸了口冷气， odkázaná si poškrábána kůže na rukou o díru v posteli. Pevně si uvědomila, že není v svém obvyklém bytě na ulici č. 7, bloku B.

Tam был весь kýčovitý svět, kde na ni každý zlobil, dívky vypadaly jako manželky čtyřicetiletých mužů a noviny psaly jen o špatných věcech... A ona byla v tomhle světě... zničená?

Její podvědomí začalo hlásat varování: „Varování: detekce nghịch lý! automatické napojení na systém!“ Zpráva byla tak neuvěřitelná, že si myslila, že si to vymyslela při záchvatu zmatku. Ale pak viděla prsty na své pačidli, které byly umístěné na modře-fialovém paneleti s nápisem „Systém č.1314 volá na váš port“.

„To není sen,“ vydechla si tiše. Zvedla hlavu a podřekla si. Už nebyla v钢筋水泥的 sklepení metropole, ale ve tmavém, vlhkém návalu. Krátký chňat byl protkaný molskou, stropy byly z rovných klád dřeva. Dveře vedly na chodník, kde stála postava muže v černé košili a černém kabátu, s bičem v ruce.